Tulák bez domova a bez konvencí a pravidel potulující se světem. Stejně jako loď bez jízdního řádu, bez pevného směru, která převážela zboží nebo cestující kamkoli a kdykoli bylo potřeba. Říkalo se jí tramp. Podle této lodi také vznikl první tramping u nás - loď byla inspirací pro posádky kanoistů na českých řekách. Vodáci se chovali spíš jako námořníci než tuláci. Mladí lidé převážně na pramicích měli své osady a zvykem bylo slavnostní vztyčení praporu na stanovišti i námořnický pozdrav "AHOJ", kterým se dříve zdravili námořníci různých posádek na dalekých plavbách. První trampskou osadu založili skauti na Vltavě v roce 1918 v místě Svatojánských proudů. Dnes byste ji hledali marně - leží v místech zatopených štěchovickou přehradou.
Praví čeští trampové, nikoli vodáci, byli původně skauti, kterým nevyhovovala pevná skautská pravidla a přísné dodržování zvyků. Časem se takto oddělila spíše chudší mládež, ke které se přidávali časem mladí lidé ze středních vrstev. Návštěvníkům přírody a výletníkům z bohaté společnosti, která vyžadovala svůj komfort i na cestách, se říkalo " mastňáci" nebo “paďouři". Zanechávali po sobě nepořádek u ohnišť, neuhašený oheň a poházené odpadky. Praví trampové byli romantici, milovníci zpěvu při kytaře a především přírody. Chránili ji, uklízeli místa, kde nocovali a nezanechávali po sobě sebemenší stopu. Vařili si čaj, polévky, opékali buřty nad ohněm a jedli chléb se sádlem.
Prvními cestami českým trampů bylo povodí Vltavy, Sázavy, Berounky, i Brdy a jejich okolí. Jejich biblí byla Kniha lesní moudrosti "woodcraft" slavného amerického spisovatele E.T. Seatna.
Trampové milovali svobodu, ale k přírodě se chovali vždy s maximální úctou. Jakkoli se později stali legračními figurkami, dokázali splynout s krajinou a život v ní si maximálně užít. Tak pokud budete letos trávit prázdniny v českých luzích a hájích, zkuste pár dní prožít podle „woodcraftu". Možná na ty dny nikdy nezapomenete.