Přemyslova otka
Pod Volskou horou u Stadic nedaleko Ústí nad Labem byl roku 1836 nalezen kovový předmět, který rychtář Franz Guth považoval za otku z pluhu knížete Přemysla. Předmět se dostal do Národního muzea v Praze, kde si s ním nikdo nevěděl rady, až nakonec ve sbírkách tiše zrezivěl a rozpadl se. Podle dochovaných vyobrazení šlo o keltskou sekerku.
Rastislavovy mince
Ve 40. letech 19. století se ve sbírkách Národního muzea objevilo několik údajných velkomoravských mincí knížete Rastislava s nápisem RASTISL. Část z nich prý byla nalezena u Třemešné na Litomyšlsku. Jde však o falza. Pomineme-li keltské a antické mince, nejstarší peníze u nás pocházejí z konce 10. století. Duchovním otcem padělků snad mohl být historik Antonín Boček, o němž se říká, že falšoval některé staré listiny, a nedá se vyloučit ani jistý podíl Václava Hanky, tehdejšího správce numismatických sbírek Národního muzea.
Božiště Černoboha
Archeologický romantik, páter Václav Krolmus, se roku 1852 dozvěděl o objevu starého zazděného sklípku ve Skalsku na Boleslavsku. Našel v něm nádoby a také dva kameny s runovými nápisy. Z nich usoudil, že sklípek býval pohanským božištěm zasvěceným Černobohu, Bělbohu Radegastovi, asyrskému Baalovi a dalším bohům. V roce 1864, tři roky po Krolmusově smrti, sklep znovu prohlédli archeologové. Ukázalo se, že sklípek i nádoby pocházejí nanejvýš ze středověku a „runy“ jsou jen rýhami ve zvětralém pískovci.
Želka libeňská
Zvláštní název pro urnu ze žárového hrobu, nalezenou roku 1871 v Libni, vymyslel její objevitel, archeolog – amatér a farář František Petera Rohoznický. Na dně nádoby, jaké podle něj „želící“ pohané vkládali do hrobů zemřelých, našel staročeský nápis ŽIVIELKY HLAVY 1XXXX. Snadno jej vyluštil. Nádoba prý obsahovala popel ze spálené hlavy, zakopaný do země roku 90 „před Kristem-li, čili po Kristu, kdožto uměl a mohl určitě povědíti?“ To, že by pravěký hrnčíř 90 let před Kristem jen stěží datoval svůj výrobek podle křesťanského letopočtu, Peteru zjevně nenapadlo.
Dílny na podvrhy
Na přelomu 70. a 80. let 19. století vznikly v obcích pod vrchem Hradiště u Strakonic, na němž stojí známé keltské oppidum, celé falzátorské dílny. Zdejší vesničané se snažili výrobou zaručeně „pravých starožitností“ pokrýt zájem o strakonické nálezy, zvýšený po objevu pokladu zlatých mincí roku 1877. Falešných keramických nádob, hliněných náramků, nejrůznějších sošek i bronzových spon ze Strakonic jsou dodnes desítky kusů v mnoha muzejních sbírkách.
Poklady z Leskouna
Zbytky pravěkého sídliště na hoře Leskoun u Olbramovic vydaly v 70. a 80. letech 19. století mnoho zajímavých nálezů. Panoval tam čilý ruch a kopali sběratelé. Kde je poptávka, musí být i nabídka, a tak se asi roku 1889 v obcích pod Leskounem začaly vyrábět „nálezy“ ve velkém – z kamene, hlíny, kostí, dokonce i ze dřeva. Odbyt byl dobře organizovaný a odborníci dlouho netušili, že nakupují falza. Prodaly se jich desítky, možná i stovky.
Podnikavý cukrář
Roku 1922 získal ředitel královehradeckého muzea Ludvík Domečka hliněnou desku s runami, nalezenou prý na kopci Vražba mezi Neznašovem a Velichovkami a další desku v podobě bůžka, opět s runami, z Pardědubu u Skalice. Nálezcem byl jistý cukrář z Josefova, který se záhy objevil v muzeu s dalšími nálezy, což bylo Domečkovi podezřelé. Koupil je a odvezl do Prahy, aby se na ně podívali odborníci. Jel se také podívat na cukrářovy výkopy, za jeho přítomnosti však k žádnému nálezu nedošlo. Pak se Domečka dozvěděl stanovisko znalců – všechny nálezy jsou falešné. Jejich autorem byl cukrář, který takto vylepšoval napjatý rodinný rozpočet. Věc se urovnala mimosoudní cestou a o falzech se víc nemluvilo.
Neolitický betlém
Před druhou světovou válkou byla ve Lhánicích u Náměště nad Oslavou nalezena kamenná sekerka z pozdní doby kamenné s rytinou komety, považovaná za důkaz zájmu pravěkých lidí o vesmírné jevy. Až do 50. let kupodivu nikomu nepřišlo zvláštní, že umělec ztvárnil kometu v duchu klasické betlémářské tradice – jako cípatou hvězdu s ohonem. Nejedná se však o falzifikát, ale o doklad lidových pověrečných praktik. Kamenné sekerky vznikaly podle představ obecného lidu za bouří a jako tzv. „hromové kameny“ měly nejrůznější magické využití.