Čtyřicítka byla významným číslem už u starověkých národů. Značila symbol čistoty a pokání, duchovního zrání, zasvěcování. Na druhé straně platila za číslovkou katastrofickou a magickou, čtyřicet dní byl Ježíš na poušti pokoušen ďáblem, astronomové v Babylónii považovali za zrádné čtyři desítky jarních dnů, protože na obloze nebylo vidět důležité souhvězdí Plejády. Proslulá byla „chaldejská čtyřicítka“, obrazná časová míra, čtyřicet dní a čtyřicet nocí pršelo před biblickou potopou, čtyřicet dní také trval odchod nebožtíkovy duše na věčnost. Ve středověku se obávali morové nákazy, proto v přístavech platil čtyřicetidenní zákaz vylodění na pevninu, pokud se plavidlo vracelo z rizikových zemí.
Lidé se proti dešťům bránili zaříkáváním, modlitbami. Po celé zemi se začaly časem objevovat podivné postavy v kápích. Připomínaly mnichy bez tváří, někdy byly postavy plaché, jindy agresivní. Přízraky lidem ale nepomohly, pršelo dál. Světcova kápě je, jak se zdá, věčná a bezedná.