K tomu, že se dítě neosamostatní (většinou se drží maminčiny sukně syn, ale není to pravidlem), může vést několik okolností. Něco jiného je, pokud náš potomek zůstane v dvougeneračním domě, a něco jiného zase je, pokud žije s rodiči či jen s matkou nebo otcem v bytě jedna plus jedna.
Nyní lidé žijí často sami (single), ovšem někdo si tento pojem vysvětluje: žít single znamená žít se svou matkou. Samozřejmě že potomkovi ve své podstatě nic nechybí – může si chodit, kam chce, na domácnost přispívá jen minimum, má veškerou péči včetně domácí stravy a úklidu. Vždyť která maminka by se o své dítě alespoň trochu nepostarala! Jenže tyto děti nemohou nikdy dozrát. Nedokážou řešit konfliktní situace, nezažijí, jaké to je být v nějakém vztahu, tudíž jim opět chybí nadhled, jak některé situace řešit. A jsou to zase opět maminky, které si to jednou začnou uvědomovat, hlavně ty, kterým chybějí vnoučata (a jsou samozřejmě i ty, které si na dítě zvyknou a nedokážou si představit, že by jednou odešlo žít si svůj vlastní život).
Nesmíme ale zapomenout na dnes velmi propíranou otázku peněz, kdy mnoho lidí nemůže sehnat práci nebo o ni přijde, ale o těchto lidech nemluvíme. Jde o ty, které by dozrát mohli, ale vlastně nechtějí, protože nemají důvod. I když takové děti si důvod k tomu, aby odejít nemusely, prostě najdou vždycky. Budete jim to tolerovat?