Tento „svátek“ není nikde uzákoněný a přesto je tolik populární. Největší legrace na něm je i to, že na něj mnozí zapomínají a pak se nechají nachytat. Kde vznikla tradice apríla? Vypadá to, že Evropa si ho oblíbila někdy ve středověkém 16. století, avšak je na světě země, kde má tento vtipný den tradici dalece starší. Datuje se až do roku 536 před naším letopočtem, situován je do Íránu a autorství je přiznáno mýtickému králi Jašmídovi. I když se jedná o svátek oslavy jara a přátelství, jeho nedílnou součástí jsou právě dnes tzv. kanadské žertíky. Oslava připadá na 13. den prvního měsíce nového roku a tím je právě v gregoriánském kalendáři 1. duben.
Evropa obecně přijala, že tradice apríla pochází s Anglie. Ve 14. století pan Chaucer napsal Povídky Canterbuské, v nichž je příběh o lišce a kohoutovi. Příběh byl datován na 32. den od března, ale protože jej nekonkretizoval, lidé si jej vyložili jako 1. duben. A u něho již zůstalo. I v Anglii je tento den v každém případě oslavou radosti z příchodu jara a tepla.
Ani Češi nezůstali pozadu. Nejstarší zmínka, podotýkáme písemná, je z roku 1690, ale údajně bylo zvykem tropit si žerty z ostatních právě 1. dubna již o století dříve. Velmi častým jevem bylo, kdy byli známí či příbuzní požádání o nákup čehosi neexistujícího. Navíc to vždy byla naprostá hloupost. No, řekněte… bublinka do vodováhy nebo mezery do žebříku? Určitě se na závěr zasmějí úplně všichni.
A proč informace o aprílu na konci dubna? Protože stejně tak jako 1. dubna si můžete udělat z kohokoliv legraci i 30. dubna. I v tento den je totiž je uznán apríl. Nepodařilo se vám někoho vyvést na začátku dubna? Můžete to zkusit na konci!