Vědci současné doby sice vynalezli názvy některých nemocí, ale skoro to vypadá, že je možná obtížnější je léčit. A někdy by možná stačilo jen málo a člověk se začne uzdravovat. Syndrom vyhoření poukazuje hlavně na to, že je lidský organismus vyčerpaný díky své práci. Již není schopen se jakkoliv přinutit pracovat ve svém zaměstnání. Tyto stavy doprovázejí takové symptomy jako je nikdy nemizící únava, nechuť k sexuálním aktivitám a dokonce i k životu. Může se objevovat apatie nebo depresivní stavy.
A u jaké skupiny lidí se může syndrom vyhoření projevit? Jsou to především lidé pracující na takové pozici, která je řízena shora a je součástí velkého systému. Tedy k nim rozhodně patří pedagogové, zdravotní sestry, úředníci a personální pracovníci. Nevidí totiž žádnou naději řešení svého problému, jelikož nepřítel je obrovských rozměrů. Často tento syndrom bývá zaměněn za klasickou depresi, ale to je jiná kapitola.
Co tedy takový člověk může na niterné rovině prožívat? Jde o potíže s rodičem. Pokud syndromem vyhoření trpí žena, určitě u ní najdeme disharmonické vztahy s matkou a u muže s otcem. Chtěli od svých rodičů stejného pohlaví jako děti uznání, ocenění, pochvalu, dělali, co mohli, ale nic takového nepřišlo. A toto zklamání se projevuje v dospělém věku syndromem vyhoření. Pocit bezmoci, pocit, že jsou ovládání, přes skvělou pověst „makáčů“ však mají stále pocit, že jsou zneužíváni. Jediná otázka, kterou si velmi často kladou, zní: „ K čemu je to všechno, co dělám?“ A tím dochází ke ztrátě síly, naděje, dotyční lidé se propadají do zmaru a lze si u nich všimnout i toho, že nemají na žádnou činnost ani náladu.
Věřte, že pokud se s něčím takovým potýkáte ve svém životě, lze takovou situaci změnit. Samozřejmě za předpokladu, že chcete tu situaci změnit vy sami. Určitě najdete každý den alespoň jeden důvod k tomu, abyste se usmáli a uvědomili si, že je na světě stále mnoho krásných věcí a okamžiků, pro které stojí za to žít!