Pamatuji si, že svého času opravdu příušnice přecházely přímo plošně „z jedné školky na druhou“. Dětské nemoci bývají postrachem maminek i školních a předškolních zařízení. Avšak je třeba si uvědomit, že dítě, které onemocní „dětskou“ nemocí, tím spíše zánětlivou, má oslabený organismus. Již by vám mělo být všeobecně známo, že lidský organismus, i ten dětský, neonemocní, pokud k tomu nejsou v těle vytvořeny ty nejvhodnější podmínky.
A jak je to tedy s příušnicemi? Jak již bylo zmíněno, je to dětská nemoc, ale může se stát, že onemocnění i dospělý člověk. Viry napadají slinné žlázy. To tedy znamená, že dítě se nějakým způsobem cítí popliváno. A abychom si nemysleli, že jde jen o pocit, mohlo se stát, že na dítě bylo skutečně plivnuto jiným dítětem. Častěji jde však o to imaginární plivání. Většinou si ho dítě vztahuje k někomu, kdo mu brání v tom, co chce, něco mu vyčítá, nebo si ho vůbec nevšímá. Zkuste se, vy dospělí, vžít do kůže takového děcka. Co byste nejraději udělali? Na někoho plivli, že? Ale protože dítě ví, že nesmí, tento pocit v sobě potlačuje a dělá, že je hluché. A tam, kde se všechna tato zlost nahromadí, vznikne otok.
U dospělého člověka se tato nemoc vlastně vztahuje k tomu, co tento jedinec prožíval jako dítě a tato situace není vyřešena. Dochází k situacím, které takového člověka nenechávají chladným a stále ho zraňují. Pokud se tedy něco takového děje a onemocníte příušnicemi, uvědomte si, že člověk, který ve vás vyvolává tyto pocity, přišel proto, abyste si uvědomili, že na sebe necháváte plivat. Máte si uvědomit, že plivete i vy sami na sebe kvůli svým názorům.
A pokud onemocní vaše dítě, zamyslete se nad tím, zda mu věnujete pozornost a „neplivete na něj“… jen tak náhodou. Věřím, že tato slova vám mohou pomoci pochopit, co vaše dítě prožívá a vyvarovat se tomuto onemocnění. :)