Těžko si bez nich umíme představit lahůdkové obložené chlebíčky, pomazánky, vánoční bramborový salát natož pak neodolatelný smažák. Hedvábná chuť směsi šlehaných žloutků a oleje vznikla pod rukama kuchaře vlastně náhodou. V roce 1756 uspořádal francouzský vévoda Richelieu bohatou hostinu na oslavu vítězství na britským vojskem v bitvě u Port Mahonu. Rechelieu byl nejen velký gurmán, ale byl i natolik velkorysý, že ke stolu pozval i britské vojenské zajatce. Podávala se teplá i studená kuchyně a oblíbeným doplňkem měla být studená smetanová omáčka se šlehaným žloutkem. V tak důležitý moment ale kuchař zjistil, že smetana došla a musel si rychle poradit. Po ruce byl pro Francouze vždy dostupný olivový olej - a tak šlehal žloutky a přidával olej. Krémová přísada stolovníky nadchla, a pochoutka tak hned získala na počest vítězné bitvy název Mahonnaise. Brzy se "recept z nouze" dostal na tabule vyhlášených labužníků nejen ve Francii, ale rychle i do celé Evropy až na východ.
Tatarka je o dvě stě let mladší. Majonézu si tataři uzpůsobili po svém podle svého zvyku - čím ostřejší, tím lepší. Dali tak základ celosvětově známé omáčce, určené v době jejího vzniku zejména k bifteku. I tuto "pálivou omáčku" si velmi rychle upravili Francouzi a vytvořili dodnes populární recept " tatar sauce".
Stále platí, že není nad domácí přípravu. Pokud si chcete opravdu pochutnat, snadno si ji připravíte doma. Klasický recept je s kapari, dijonskou hořčicí, cibulkou, kapkou worchesterské omáčky a vinným octem. U nás se nejčastěji přidává kyselá okurka, pažitka nebo cibulka, hořčice a trochu láku z okurek podle chuti.
I když nutriční terapeuti padají do mdlob při její konzumaci, stále jako národ patříme se spotřebou tatarské omáčky na první místo na světě. Určitě jste dostali chuť také!