Její účinky dobře znají i divoká zvířata a sama si s ní hojí rány. Jeleni po zranění šípem prý žrali bukvici, aby se rychleji uzdravili. Kromě toho měla moc zahánět zlé duchy a vize, a tak ji mniši pěstovali v klášterních zahradách.
Předmětem sběru je nať sbíraná až do konce léta. Obsahuje třísloviny, silice, flavonoidy, hořčiny a řadu dalších látek. Mezi významné patří i cholin, řazený mezi vitamíny řady B, který je základním prvkem pro tvorbu neurotransmiteru acetylcholinu.
Bukvice se používá při poruchách trávicího ústrojí se zanícenou nebo překrvenou sliznicí, protože má adstringentní (stahující) účinky. Zevně se proto aplikuje při léčbě infikovaných ran, bércových vředů a při bakteriálních zánětech. Dobře se osvědčila jako přírodní antibiotikum při vnitřním užívání proti plísním. Její účinky jsou blahodárné i při nervové vyčerpanosti, lze ji použít při neuróze, nespavosti, lehké depresi nebo epilepsii. Je také součástí kúry pro odvykání kouření.