Zvyk mantrovat pochází z Indie védického kruhu, odsud se rozšířil do východní kultury, do Tibetu, Číny, Japonska a Iránu. Mantry jsou takové slabiky, slova nebo věty, které nabývají svoji roli v meditačních cvičeních. Cílem mantrování, podobně jako i cílem meditace, je osvobození mysli a spirituální vývoj. Pomůckou mantrování je mala neboli růženec, který pomáhá při koncentraci: každý korálek znamená vyslovení jedné mantry.
Védické spisy obsahují 70 milionů základních manter, jejichž variace však dosahují téměř nekonečného počtu. Existují nespočetné druhy manter: některé promlouvají například k jednotlivým bohům, jiné jsou ochranné mantry, ale jsou i takové, které se připojují k některé speciální čakře atd. Jedna z nejznámějších manter je Om mani padme hum (nebo: Om mani peme hung), a je to pravděpodobně nejčastěji používaná modlitba tibetského budhizmu.
Om mani padme hum
Tuto modlitbu můžeme zhruba přeložit následovně: „Nechť je požehnána každá citlivá bytost tohoto světa”. Každá slabika má sama o sobě velký význam a velký význam má i v kontextu, proto odpovídajíc tomu, každá slabika vyvolává různý efekt. Podle Jeho Svatosti Dalai Lámy každému smrtelníkovi jen prospěje, bude-li několikrát denně recitovat tuto mantru a bude-li přitom pozorně soustřeďovat i její význam: „Na těch šest slabik, které jsou zároveň velkolepé a mohutné. První slabika Om symbolizuje nečisté tělo, řeč a mysl modlitebníka, zároveň ale také čisté a dokonalé tělo, řeč a mysl Buddhy. Pravou cestu ukazují následující čtyři slabiky. Mani, znamenající drahokam, symbolizuje prvky metod: altruistický záměr stát se osvícený pro dobro ostatních, soucit a lásku. Dvě slabiky, Padme, znamenající lotus, symbolizují moudrost. Dosažení výsledků osvícení je dosaženo spojením soucitu a moudrosti, což symbolizuje konečná slabika Hung, která znázorňuje neoddělitelnost. Šest slabik, Om mani padme hung, tedy znamená, že na základě našeho rozvoje na cestě buddhismu můžeme prop