Nepatří k českých vánočním tradicím dlouho, pouhých zhruba 200 let, ale ruku na srdce – jak to máte s vánočním stromečkem vy? Já ho prostě každý rok musím mít! Líbí se mi. I když jeho úkolem je něco jiného než jen zdobit domácnosti o vánočních svátcích.
První stromeček, tak jak ho známe, se objevil zřejmě v 15. století a hovoří se o tom, že němečtí obchodníci si tento zvyk, který dnes považujeme za tradiční, přivezli z oblasti Lotyšska a Estonska. Tam tento zvyk vznikl díky snaze obdarovat hlavní město Rigu ke svátku Slunovratu ozdobený strom, který se následně pálil, ale rozložitost hořících větví by ohrozila okolní domy. Než se obchodníci rozhoupali se svými úvahami, co se stromem udělat, místní děti ho ozdobily tím, co bylo po ruce. Strom se natolik zalíbil, že vznikla tradice, bez které si dnes města a obce neumíme představit. Údaje hovoří o tom, že o prvenství se pře Riga a Tallin, ve kterém stál ozdobený strom před radnicí již v roce 1141. Avšak kdo ví, nikdo z nás tam tehdy nebyl. Do domácnosti se stromeček dostal.
První ozdobený vánoční strom ve veřejné budově byl v cechovním domě v Brémách v roce 1570. Byla to jedle ozdobená ovocem, ořechy, cukrovinkami a papírovými květy. První stromky byly zdobeny jen v kostelech. Později se začaly zdobit ve šlechtických a měšťanských domech a poté i v rodinách prostých obyvatel. Německo stromek opouští v 19. století.
Původně se ozdobené sladkostmi zavěšovaly nad štědrovečerní stůl špičkou dolů jako ochrana pro sedící u stolu. Měl obelstít mrtvé duše, které měly být nasycené sladkostmi z vánočního stromečku, aby nikomu neublížili. Odtud vznikla tradice, že od vánočního stolu se nevstává. Důvod je zcela pochopitelný. Pokud nevstaneme, mrtvá duše nemůže zasednout naše místo.
V Čechách nemá vánoční stromeček tak dlouhou tradici. V roce 1812 jej prvně nazdobil pro své přátele Jan Karel Liebich, ředitel pražského Stavovského divadla na libeňském zámku. A není to žádný div, protože tento muž měl německý původ a v té době byl vánoční stromeček dlouholetým svědkem Vánoc v Německu. Až ve 40. letech 19. století se pozvolna tradice vánočního stromku dostává do bohatých měšťanských rodin v Praze. Do venkovských rodin pronikaly stromky mnohem pomaleji. Lidé zdobily pouze větve až do první světové války.
V 19. století se pro účely oslavy Vánoc nejčastěji z lesů vybíraly Jedle bělokoré. Avšak začalo mizet obrovské množství této dřeviny, tak nastoupila éra smrku ztepilého. Navíc přibývalo krádeží stromků a lesy tím značně trpěly. V jedné právní normě z počátku 20. století je důkaz, že se stromky kradly již za císaře pána.
Borovice začala hrát roli vánočního stromu až s výstavbou panelových domů. Díky vytápění ústředním topením totiž ze smrku příliš rychle opadávalo jehličí. Pěstování vánočních stromků je zaznamenáno koncem padesátých let 20. století. V tomto oboru bylo velmi málo zkušeností a začátky nebyly vůbec jednoduché. V šedesátých letech bylo však toto období překonáno a od té doby se začalo pěstování vánočních stromků zdokonalovat.
Za pozornost stojí informace, že katolická církev, přes zdobení vánočních stromků v kostelech, se této tradici relativně dlouho bránila. Ve Vatikánu byste vánoční strom do roku 1982 nenašli. A co bylo důvodem? Zdobený stromeček o Vánocích byl zvykem původně církve protestantské.
Ruku na srdce – jaký význam či co pro vás znamená vánoční stromeček?