Mezi tyto rostliny patřily hlavně blín černý neboli hyoscyamus niger, rulík zlomocný neboli atropa belladonna a mandragora lékařská neboli mandragora officinarum. Tyto tři rostliny mají halucinogenní a psychotropní účinky a v určitém množství jsou jedovaté.
Blín
Blín využívali již ve starověku. Staří Egypťané se o něm zmiňují v 15 stolení př. n. l. a Homér popisoval nápoj s velmi podobnými účinky, jako má právě blín. Ve starověkém Řecku využívali blín jako jed a prostředek, co vyvolává u lidí šílenství. Albert Veliký pomocí blínu praktikoval vyvolávání zlých duchů a démonů. Dále se blín využíval k otupení bolesti (velmi často při popravách), vymazání vzpomínek, přidával se do čarodějných mastí a používal se při přijímacích obřadech černé magie. V Indii se ještě do dnes kouří listy blínu jako omamný prostředek.
Rulík
Rulík pochází z Evropy, dnes se ale využívá pouze v USA a v Indii. Rulík je také nazýván čarodějova třešinka, čarodějná bobule a ďáblova bylina. Dle antických mýtů Bachnatky Dionýsovy využívaly rulík ke zvětšení zorniček, aby se více líbili mužům. V Evropě čarodějové a šamani připravovali z rulíku masti a lektvary.
Mandragora
Byla používána nejen díky svým halucinogenním účinkům, ale také díky vzhledu jejího kořene, který vypadá jako tělo člověka. Díky tomuto vznikaly mýty, že mandragora dokáže ovládat lidské tělo. Už jen k vytažení kořene mandragory ze země bylo zapotřebí několika rituálů, např. nakreslení kruhu kolem kořene, poté rituální tance a zpěvy. Mýty o mandragoře se praktikovaly až do 19. století.
Zdroj: