Strach je přirozenou reakcí na reálné či smyšlené nebezpečí. Proto pokud cítíme strach, nevyčítejme si to. Nadměrné obavy ale mohou náš život a zdraví blokovat, proto je dobré uvědomit si, že je prospěšné podporovat spíše poklidný přístup, opatrnost a připravenost, ale ne pocity nadměrného strachu. Ty nás mohou paralyzovat a tím sobě, rodině, společnosti, ani světu nepomůžeme.
Strach jako cesta k manipulaci
V dnešní době máme kolem sebe tolik informací, že se v nich často bohužel ani nevyznáme. Sdílíme a tím i šíříme mnohdy nepravdy, které se často snaží zmanipulovat naše smýšlení, pocity, chování a přístup k životu. Je dobré být obezřetný a všímat si, odkud tyto zprávy pochází, a zda jde o důvěryhodný zdroj. Řetězovým zprávám, které zobrazují příliš srdceryvné scény a cílí tak na naše emoce, je dobré se vyhnout. Zprávy s dramatickou hudbou nebo obrázky jsou také nevhodné, jen podporují přílišné obavy.
Buďme v kontaktu s nejnovějšími zprávami, ale pouze pro základní informovanost, a jen do jisté míry. Jinak věnujme čas sobě, rodině, práci, obyčejnému životu. Buďme vděční za to, co máme. Jedině tak si uchováme vnitřní klid, stabilitu, víru a určitý nadhled.
Klid a dech
Je přirozené bát se o sebe, děti, rodinu. Jak nejlépe pomoci sobě a našim blízkým? Učit se zachovat klid, s panikou se rozloučit a nedat jí šanci. Pokud máme pocit, že začínáme panikařit, zkusme dechová cvičení. Hluboce se nadechneme, napočítáme do tří, a pomalu vydechujeme, přičemž výdech by měl být o něco delší než nádech. Několikrát zopakujeme, a měli bychom být za chvíli klidnější. Je dobré naučit se protiúzkostný dech, který zpomaluje zrychlený tep a zlepšuje špatné dechové návyky. Tím se zklidní i psychika a uleví se nám. Pokud nás však nadále tíží nepříjemné pocity, buďme v kontaktu s blízkými a přáteli, nebo vyhledejme odbornou podporu.
Pevnost v sobě
Nejlepší pomocí je práce na vlastní rovnováze. Pokud nejsme klidní, můžeme velmi snadno přenést naše strachy i na naše děti a další blízké. Především děti, které jsou už tak mnohdy oslabené po dvou letech zvláštního pandemického období, si zaslouží naši stabilitu. Vím, že práce na vlastním klidu nemusí být úplně jednoduchá, ale je dobré se pořád učit. Pomáhá pravidelná životospráva, péče o sebe i rodinu, a především kontakt s přírodou. Krása krajiny a přirozenost cyklů nám pomohou najít cestu k přijetí a smíření. Můžeme si tak uchovat vnitřní svobodu a nezávislost, a přistupovat ke změnám střízlivě a s hlubším pochopením, klidem, vděčností a pokorou. Držím nám všem palce…