Vzpomínáte? Není to tak pradávná historie, přesto se nám to zdá dnes tak neuvěřitelné a vzdálené. Černošedý sníh plný smogu na neupravených chodnících. Lidé ve frontách na kubánské pomeranče, na hlavě ručně pletené čepice s lurexem, ti šikovnější v péřových bundách po nocích šitých na strojích z NDR. Nechyběla nášivka koupená na pouti, která alespoň vzdáleně dávala výrobku punc proslulé západní sportovní značky.
Zásadní pro tento měsíc byly bujaré oslavy dne, který předurčil černou budoucnost, statisícům rodinám a miliónům obyvatel komunistického Československa. Akce k vítězství dělnického lidu v roce 1948 probíhaly nejen v podnicích a továrnách, ale na všech pracovištích ve všech školách, dokonce i školkách! Soudružky s načesanými hlavami ztvrdlými jediným lakem na vlasy na trhu - Lybarem, se vracely od oběda....tedy přímo od holiče v pracovní době. Vzájemně si pochválily dva druhy šatů, protože třetí model už se v jediném módním Prioru v dalekémm okolí nevyskytoval.
Na podnikovém večírku, který byl slavnostně zahájem už v brzkém odpoledni, se všichni včetně nejvyšších kádrů opili do němoty červeným vínem Svíčka, rumem nebo vodkou a nacpali se do zásaoby obloženými chlebíčky od státu. Rodiče povinně sledovali svá dítka na kulturních pásmech, která se pořádala v přilehlých tělocvičnách.
Rudé balónky, růžová limonáda a nažehlené pionýrské kroje doprovázely navýsost slavnostní amosféru. - 25. února se slavilo všude. ..Už 26. února byly předkládány na příslušných úřadech seznamy nezúčastněných i těch, kdo opominuli vyvěsit společně s českou státní vlajkou i sovětskou. Kdo žvýkal a zýval při básních o vítězství lidu věděl i pouliční výbor, který rozhodoval o vzdělání dětí "nepohodlných a neuvědomělých" rodičů.
Takové byly slavné únorové dny před více než 30 lety. Vzpomeňte si na ně. Jestli Vám naskočila husí kůže, pro zlepšení nálady si udělejte v únoru oslavu třeba každý den bez rudých praporů, bez dělnických básní a pomerančů z Kuby. Každý den za to stojí, když je svobodný!