To by jeden neřekl, že již Antika toto koření poznala. Skořice v Řecku a Římě byla hojně užívána pro své léčebné účinky, ale prý nikdo netušil, kde se vzala. Také v Egyptě se používala jako léčivo, ale tam se jí i ochucovaly pokrmy. Velký vojevůdce a vládce Alexandr Veliký se prý se skořicí seznámil při tažení do Indie.
Skořice se získává z kůry stále zelených stromů, které rostou v pralesích. Pěstuje se v Číně a na Cejlonu. Dnes se pěstuje v celém pásmu tropů a subtropů jihovýchodní Asie. V naší kuchyni ji známe v mleté podobě nebo jako tzv. skořici celou, ve formě ruliček. Do Evropy se dostala v 16. století díky objevným zaoceánským plavbám.
V kuchyni se používá do již zmíněných sladkých dezertů, kompotů, přidává se do moučníků. Je nepostradatelným kořením do perníků, včetně těch našich nejslavnějších pardubických. Bývá součástí různých kořenících směsí. Neobejde se bez ní žádná orientální kuchyně. Já osobně mám velmi ráda cappuccino posypané špetkou skořice. Vzhledem ke svým zahřívacím účinkům se skořice více používá v zimě a jejím největším kamarádem je hřebíček. Vánoce provoněné skořicí a hřebíčkem s jablíčky a třeba pomerančem patří k tradici.
Nahlédneme-li do seznamu jejích léčebných účinků, tak zjistíme, že má velmi příznivý vliv na trávení, štěpí tuky a urychluje jejich metabolismus. Upravuje hladinu cukru a cholesterolu a krevního tlaku. Má skvělé antibiotické účinky, proto ji můžeme „naordinovat“ v případě výskytu viróz a kašle, dokáže totiž likvidovat baktérie. Zmínila jsem hřejivé účinky – skořice se přidává do různých druhů mastí, které se aplikují na místa, která potřebují prohřát. Doporučuje se na místa, která jsou postižena revmatismem. Trpí-li někdo na chladné končetiny, neváhejte si přidat špetku skořice do čaje či kávy. Kromě tohoto všeho ještě pomáhá krevnímu oběhu, snižuje krevní tlak, zmírňuje krvácení z nosu a silnou menstruaci.