14. ledna 1875 spatřil světlo světa v místě Kaysersebg, v rodině faráře Albert Schweitzer. V dětství se díky dědečkovi naučil hrát na varhany a dostalo se mu cti předvést svému nejoblíbenějšímu autorovi J. S. Bachovi své umění a tím se stal významným interpretem jeho skladeb. Jako žák a student se projevoval spíše podprůměrně, za což mohla jeho povaha. Byl to velký snílek a jeho myšlenky ho odváděly od školníh povinností.
Po maturitě, kterou složil s ne zcela uspokojivými výsledky, začal studovat souběžně teologii a filozofii. A tak se stalo, že po absolutoriu se z něho stal vikář a ředitel teologického semináře. Přitom začal psát mnohá díla na témata filozofická, teologická i hudební. V té době již byl známým varhanním umělcem světové popularity. Nicméně…
Mladý Schweitzer měl velký sen. Snil o tom, že jednou bude léčit nemocné děti v Africe. Ale na tomu doktorát z filozofie a teologie nestačil. Proto znovu započal studium. V roce 1913 i se svou manželkou Helenou, diplomovanou sestrou, se kterou měli společný cíl – péče o druhé, odplul do Afriky, tehdejšího Gabunu. Tam společně založili nemocnici, jejíž pověst se záhy rozšířila po celém světě. Specializoval se na spavou nemoc a malomocenství. Události týkající se 1. světové války u něho formovalo názory na život a vzniklo tak dílo Úcta pro život. Již název tohoto díla zřejmě hovoří za vše a ve zkratce se o něm dá říci, že A. Schweitzer měl velkou úctu ke všemu životu na Zemi. V tommto období nějaký čas strávili ve francouzském vězení jako Němci. Z vězení se dostali až na přímluvu svých francouzských přátel mezi nimiž byl Romain Rolland. Většinu života strávili manželé v Africe. Pokud se vraceli do Evropy, A. Schweitzer přednášel na univerzitách a také pořádal varhanní koncerty. Finanční výtěžky směřovaly vždy do africké nemocnice.
V roce 1945, tedy po skončení 2. světové války byl Albert Schweitzer jmenován vojenským velitelem v Gabunu. Charles de Gaulle byl totiž toho názoru, že tím zajistí v zemi klid.
Jeho současníkem byl Albert Einstein. Víte, co tyto dva pány spojovalo? Oba stáli pro nukleárním pokusům, natož použití atomové bomby. Napsal knihu „Mír nebo atomová válka“.
Zemřel v září 1965. Kromě toho, že se tento muž dožil požehnané věku, nutno podotknout, že stál u operačního stolu ještě ve věku osmdesáti let. Pohřben je v Africe vedle hrobu své paní. Místo se nachází na břehu řeky Ogové.
V roce 1952 obdržel Albert Schweitzer Nobelovu cenu míru. Sumu, kterou k ní obdržel, použil k vybudování vesničky, v níž mohlo žít 300 lidí, kteří byli nemocní leprou.
I Česko se může pochlubit jeho návštěvou. V letech 1923 a 1928 zde odehrál varhanní koncerty, získal čestný doktorát Karlovy univerzity (toho času Pražská německá univerzita) a setkal se s tehdejším prezidentem T. G. Masarykem. V roce 1968 a 1988 byly uskutečněny výpravy do Lambaréné (Gabunu), které vezly do nemocnice potřebné léky a zdravotnický materiál. V roce 1993 byla Albertu Schweitzerovi odhalena pamětní deska za účasti jeho dcery Rheny na zdi kostela sv. Michala v Praze.
Na jeden lidský život je toho možná více než mnoho. Na něm však můžeme vidět, že i když nám možná rodina či rodinné tradice předurčují kariérní budoucnost, své sny si přesto můžeme nejen snít, ale i plnit.
Další zajímavé informace naleznete taky na naší Facebook stránce!