Historie perníku sahá do dávných časů. Pečivo z medu a mouky znali v Egyptě i antickém Řecku a Římě. Ve středu Evropy se první zmínky o perníku objevují už ve 13. století.
Vůně perníčků je nezaměnitelná, evokující krásnou vánoční atmosféru. Dost možná, že je perník starší než chleba, protože med divokých včel byl jednou z prvních potravin člověka. Perník si mohli dovolit jen ti nejbohatší lidé, jelikož spousta medu a exotického koření se vyvažovala zlatem. Zprvu byla příprava perníku hodně jednoduchá a postupem času, s příchodem koření a dalších surovin se chuť perníku dostala k velice oblíbené pochoutce. Časem vznikaly i nové tvary a dnes lidé dokážou perníky nádherné nazdobit. Znáte historii perníku?
První perníkáři byli včelaři, kteří si také sami vyřezávali formy na perníky. V Čechách je první zmínka o perníku a perníkářích z roku 1335. Váže s k okolí Turnova, kde perník prodávali cáletníci, což je tehdejší výraz pro perníkáře. V roce 1348 byla podle výrobců calet (perníkářů) pojmenována Caletná ulice v Praze (dnešní Celetná). Cechy perníkářů nebyly jen v Praze, ale i v Kutné Hoře, Pardubicích, Turnově... Nakonec město, které je dodnes spojováno s perníkem, jsou právě Pardubice. Tradice výroby sahá do 16. století a v roce 1759 byla tato výroba ve města patentována Marií Terezií.
Medovému pečivu se začalo říkat perník od doby, kdy se do něho začal přidávat pepř. Perník – původně peperník byl lékem při žaludečních a střevních potížích. Perníky bývaly obřadním pečivem a obrázky na nich měly magický význam. Nejčastěji se maloval věneček. Kruhový tvar má v sobě význam ochrany a větvičky štěstí. Každý obrázek byl promyšlený, jelikož měl splnit obdarovanému přání. Srdce znamenalo lásku, hrdličky svatbu, andělíček nebo beránek boží ochranu, miminko rodinné štěstí. Koníček byl symbolem zdraví, symbolem muže jelen, tulipán nebo sekera a symbolem ženy byl košíček. U zrodu tohoto řemesla v Čechách byli muži, jelikož toto řemeslo bylo velice náročné a vyžadovalo velikou sílu kvůli zadělávání těsta a také cit a pečlivost.
Ve světě má výroba perníků také svá města a historii.
V historickém německém městě Cáchy mají perníčky printen. Tvarují se do formy, mají bílou polevu a jsou sypány ořechy nebo mandlemi.
Tradicí v Norimberku jsou tradiční lebkuchen. Pečou se na jedlém papíře, polévají se lesklou cukrovou polevou, která se nanáší na ještě horké perníčky. Proti klasickým perníčkům mají jinou chuť díky melase, sirupu z cukrové třtiny a koření.
Specialitou ve Švédsku jsou perníčky pepparkakor. Jsou velmi aromatické díky směsí hřebíčku, kardamomu, zázvoru, skořice a muškátového oříšku. Prodávají se zejména ve svátek sv. Lucie.
V Rakousku ve městě Mariazell mají perníčky Pirker, pečou se již po šest generací. Avšak ta úplně první zmínka o perníku v tomto městě sahá až do roku 1655.
V polském městě Toruň mají perníčky exotické a výrazné chuti díky kardamomu nebo pepři. V tomto městě je i muzeum perníku.
Horní Rakousy město Bad Leonfelden. Zde vyrábí perník už 450 let rodina Kastnerů, která zde založila Perníkový svět Lebzeltarium. Můžete zde ochutnat všechny ingredience, prohlédnout si celý provoz. Budete-li mít čas, tak i shlédnout film o perníku a nazdobit si své perníkové srdce.